Balanced Scorecard

Balanced Scorecard (BSC) je komplexní strategický systém řízení a měření výkonnosti firmy. Autory systému BSC jsou Robert Kaplan a David Norton, kteří přišli s myšlenkou, že do té doby existující přístupy k měření výkonnosti založené pouze na finančních ukazatelích jsou nedostatečné. Výsledky svého zkoumání prvně uveřejnili v roce 1992 v článku publikovaném v Harvard Business Review, kde byla potvrzena vhodnost a užitečnost vyváženosti tohoto nového měřícího systému.

V minulosti, kdy byl systém měření výkonnosti zaměřen pouze na finanční hlediska, docházelo k měření převážně jen krátkodobé finanční výkonnosti. Samozřejmě pokud je upřednostňována krátkodobá finanční výkonnost před dlouhodobou, může docházet k omezení investic do dlouhodobých růstových příležitostí, kterými by byla krátkodobá výkonnost snižována. Z tohoto důvodu u firem docházelo k poklesu výdajů na vývoj nových produktů, rozvoj péče o zákazníka, rozvoj lidských zdrojů či zkvalitňování procesu. Měření výkonnosti nezáleží jen na finančních hlediscích, ale je značně ovlivněno i chováním lidí, klíčovými kompetencemi či schopnostmi. Navíc to, co nelze měřit, nelze následně ani řídit.

Kaplan a Norton (1992) na tuto skutečnost poukázali a přišli s koncepcí BSC, ve které dosavadní finanční perspektivu rozšířili o další tři perspektivy: zákaznickou, interních procesů a učení se a růstu. Ztvárněním těchto čtyř perspektiv poskytují firmám jednak komplexní, ale také vyvážený pohled na podnikovou výkonnost a její řízení. Firmy nyní mohou zásluhou BSC převádět poslání a podnikovou strategii do cílů a měřítek situovaných právě v těchto čtyřech perspektivách a komunikují základní hodnoty všem svým zaměstnancům. Komplexní systém BSC propojuje podnikovou vizi nejen s krátkodobými, ale také s dlouhodobými podnikovými cíli, mezi nimiž umožňuje stanovit rovnováhu. Podstatnou složkou BSC je také pravidelné a průběžné vyhodnocení plnění strategických cílů firmy. BSC by měl sloužit nejen jako systém controllingový, ale hlavně jako systém informační, výukový a komunikační (Kaplan & Norton, 2002).

V každé ze čtyř perspektiv musí být stanoveny strategické cíle, které vycházejí z celopodnikové strategie, a jež vedou k naplnění vize firmy. Jednotlivé strategické cíle jsou navzájem provázány a tvoří kauzální mapu. U každého cíle je zapotřebí stanovit vhodné měřítko, cílovou hodnotu, ale také hybatel, což jsou strategické akce, pomocí kterých bude daného cíle dosaženo. Propojení cílů obsažených ve všech čtyřech perspektivách se musí odvíjet od firemní strategie společnosti a je znázorňováno prostřednictvím strategické mapy, která zajišťuje poslední chybějící článek mezi formulací a úspěšnou realizací strategie.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *